Otevření druhé fronty se připravovalo od roku 1943. Zvláště Rusové požadovali její urychlené otevření. Šlo o velmi složitou operaci; 
po neúspěchu útoku na Dieppe v srpnu 1943 nebylo možné zklamat. Němci budovali obranu pobřeží již několik let. Rozhodující však byl moment překvapení - kdy a kde dojde dojde k vylodění. Spojenci, hlavně Američané, Britové a Kanaďané čekali v červnu 1944 už jen a jen na vhodné počasí. Byl zrušen předpokládaný den operace – 5. červen. Nakonec se oním „Dnem D“ (D-Day) stal následující, rovněž optimální, 6. červen 1944. Začala operace Overlord (vylodění v Normandii). Vojska byla přepravována téměř pěti tisíci transportními plavidly. Dalších tisíc plavidel tvořilo ozbrojený doprovod. Ve vzduchu bylo na deset tisíc spojeneckých letadel. Proti nim stálo skoro 1 a půl milionu Němců a jejich spojenců.
Mistrovské a sofistikované zakrývací manévry Němci neprohlédli a skutečně nakonec předpokládali, že se Spojenci vylodí v Calais. Tam také směřovali většinu sil. Moment překvapení, který byl nutnou podmínkou celé akce Spojencům vyšel. Vylodění proběhlo v šíři přes 100 km na plážích Normandie označených jako Omaha, Utah, Gold, Juno a Sword. Po vylodění museli Spojenci překonat Atlantický val, který Němci vybudovali právě pro tyto příležitosti a pokračovali dále do francouzského vnitrozemí. Úspěch samotného vylodění byl kromě momentu překvapení také výsledkem perfektního plánování a organizací operace, technickou převahou Spojenců a dostatečnou logistikou. Svůj vliv měla také slabost opevnění v místech vylodění a totální nepřítomnost Luftwaffe. V průběhu srpna a září Spojenci postupovali Francií a podařilo se jim osvobodit celou Francii. Do 11. září prošli také Belgií a Nizozemím a stanuli na hranicích s Německem v Tréveru. V Německu nastává totální mobilizace, stále probíhá silná propaganda, šíří se zprávy o tajné nacistické zbrani. Pocity porážky nacismu byly silné především v ostatních zemích než v Německu, kde probíhala národní povstání anebo se tyto alespoň distancovaly od Německa. V srpnu 1944 proběhlo povstání v Polsku, na Slovensku, v Rumunsku a v Bulharsku. Němci se stavěli tvrdě na odpor. V září 1944 byli Spojenci poraženi u Arnhemu. Poslední zoufalý pokus o zvrat ve vývoji na západní frontě Němci uskutečnili v prosinci 1944, kdy zahájili ofenzívu v Ardenách. Tato akce sice postup Spojenců zpomalila asi o šest týdnů, nepodařilo se však jej úplně zastavit. Jediným výsledkem byla nesmyslná ztráta velkého množství vojáků. 
V průběhu ledna zahájila Rudá armáda řadu ofenzív, proti kterým přesunul Adolf Hitler své jednotky a techniku ze západní fronty. Západní spojenci mohli zahájit své tažení Německem. V únoru se na Krymu uskutečnila jaltská konference, při které byla mimo jiné stanovena demarkační linie, která určila čáru doteku spojenců ze západu a z východu. Mimo jiné měla tato linie, která měla i politický podtext, probíhat na hranicích Čech a Bavorska. V dubnu 1945 se do Bavorska probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George Smith Patton. Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské československé republiky. V 09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice v ašském výběžku. Jednalo se o průzkum roty K 3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše. Vzhledem k tomu, že toto území bylo osídlenoNěmci (jednalo se o území Říšské župy Sudety), nebyli Američané vítáni jako osvoboditelé. 25. dubna se bojovalo o Cheb, který Američané se ztrátami dobyli. 29. dubna se k hranicím předválečného Československa přesunuly další jednotky V. sboru Třetí americké armády. 30. dubna si Američané vyžádali na generálním štábu Rudé armády postup na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice, a to z důvodu krytí levého boku 3.americké armády v postupu na Rakousko. Sověti, kteří se v té době probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, s tímto řešením nakonec souhlasili. 
30. dubna 1945 jmenoval Hitler svého zástupce – admirála Karla Dönitze svým zástupcem. Společně s Evou Braunovou, se kterou se dvě hodiny před svojí smrtí oženil, spáchal Adolf Hitler sebevraždu - střelil se do hlavy, Eva Hitlerová vypila jed. Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě, generál Eisenhower, nabídl 4. května náčelníku sovětského generálního štábu A. I. Antonovovi americký postup až na levý břeh řek Vltava a Labe. Sovětský generální štáb 5. května zamítl možný další americký postup s tím, že údajně již probíhá pražská operace Rudé armády. 5. května ráno zahájily tedy V. a XII. sbor 3. armády americkou ofenzívu v evropském tažení pouze s cílem dosáhnout demarkační čáru se Sovětským svazem na českém území vytyčenou spojnicí Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Téhož dne pronikli ke Kynšperku a osvobodili Planou a Klatovy. 6. května Američané osvobodili Sušice, Horažďovice a další města na západě Čech. Ráno 6. května dorazila americká 16. obrněná divize, bouřlivě vítaná obyvatelstvem, do Plzně, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé hodiny ranní pronikly do Plzně jednotky americké 16. obrněné divize a umlčely poslední německá ohniska odporu. Boje pokračovaly i na dalších místech jihozápadních Čech. Když vypuklo 5. května v Praze povstání, chtěl generál Patton pokračovat v postupu na české hlavní město. Byl si vědom toho, že německá miliónová armáda, které velel Ferdinand Schörner, již neklade na západě takový odpor, jak sovětským vojskům tvrdě bojujícím na Moravě. Z politických důvodů však sovětské vedení další postup Američanů do nitra Čech zakázalo. 7. května již boje prakticky ustaly, protože již předchozího dne se jednalo o kapitulaci německých vojsk. Alfred Jodl, který kapitulační jednání za Něměcko vedl, se snažil před sovětským zajetím uchránit co největší počet německých vojsk, takže Němci prakticky přestali klást Američanům odpor a snažili se spíše přejít k nim do zajetí. Kapitulace
byla podepsána 7. května 1945 ve francouzské Remeši a na žádost Stalina znovu 9. května v Berlíně. Vstoupila v platnost o půlnoci z 8. na 9. května 1945. Američané tak mohli do 10. května obsadit zbytek území, které připadalo do jejich sféry. Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, dalších 406 bylo raněných. Českoslonensko americké jednotky opustily do listopadu 1945.
Zdroj: Wikipedie
